Las estelas cántabras son discos de piedra monolíticos de diferentes dimensiones, cuyos primeros ejemplares fueron tallados en los siglos previos a la romanización de Cantabria. En su ornamentación habitual figuran esvásticas, trisqueles, cruces, hélices, aspas, guerreros o representaciones funerarias prerromanas. La más famosa es la llamada Estela de Barros la cual puede verse en el Parque de Las Estelas de la localidad de Barros, en Los Corrales de Buelna (Cantabria). Esta estela forma parte del actual escudo de Cantabria y el significado del tetrasquel está relacionado con el culto lunar. En el Parque de las Estelas además de la famosa Estela o Rueda de Barros (cómo se la conoce en la zona), podemos apreciar otra estela de mayor tamaño. La Estela de Barros es una estela discoide gigante, tipo que llama mucho la atención y que supone, precisamente por su tamaño, una de las mayores diferenciaciones con las estelas encontradas en otros lugares del norte de España. Otras estelas encontradas están expuestas en el Museo Regional de Prehistoria y Arqueología de Cantabria en Santander (MUPAC). Se trata de dos estelas halladas en Lombera conocidas como Primera y Segunda estela de Lombera, otra encontrada en Zurita que lleva decoración iconográfica (en una de sus caras observamos como un buitre se abalanza sobre un guerrero caído) y otra más proveniente de las cercanías del castro de la Espina del Gallego. A su vez, se han encontrado fragmentos de otras estelas cántabras, como la tercera de Lombera, y el de la Estela de San Vicente de Toranzo, donde en una de sus caras aparece representado un guerrero cántabro a caballo, además de otras menores. Las estelas cántabras son el testimonio más importante de los pueblos cántabros prerromanos y uno de los signos más representativos de la Cantabria actual, y se siguieron utilizando en Cantabria durante la Edad Media e incluso durante el periodo Barroco, a semejanza de las antiguas, pero perdiendo en parte su forma discoide y sustituyéndose los motivos solares centrales por cruces.1​ Las estelas discoideas medievales y modernas fueron también típicas de otras regiones del norte peninsular, encontrándose numerosos ejemplares, además de en Cantabria, en el País Vasco, y varios en Navarra.

Kantabrijské stély jsou monolitické kamenné disky různých rozměrů, jejichž první kopie byly vytesány ve stoletích před romanizací Kantábrie. Jeho obvyklá výzdoba zahrnuje svastiky, trisqueles, kříže, vrtule, listy, válečníky nebo předřímské pohřební znázornění. Nejznámější je tzv. Estela de Barros, kterou můžete vidět v Parque de Las Estelas ve městě Barros, v Los Corrales de Buelna (Kantabrie). Tato stéla tvoří součást současného erbu Kantábrie a význam tetrasquelu souvisí s lunárním kultem. V Parque de las Estelas můžeme kromě slavné Estely nebo Rueda de Barros (jak je v okolí známo) vidět ještě jednu větší stélu. Stela de Barros je obří diskoidní stéla, typ, který přitahuje velkou pozornost a který právě svou velikostí představuje jeden z největších rozdílů od stél nalezených na jiných místech severního Španělska. Další nalezené stély jsou vystaveny v Regionálním muzeu prehistorie a archeologie Kantábrie v Santanderu (MUPAC).Jedná se o dvě stély nalezené v Lombeře známé jako První a Druhá stéla z Lombery, další nalezená v Zuritě, která nese ikonografickou výzdobu (na jedné z jejích ploch vidíme, jak se sup vrhá na padlého válečníka) a další z okolí Castro z Espina del Gallego. Na druhé straně byly nalezeny fragmenty dalších kantabrijských stél, jako je třetí z Lombery a stéla ze San Vicente de Toranzo, kde je na jedné z jejích tváří kromě dalších menších zobrazen kantabrijský válečník na koni. . Kantabrijské stély jsou nejdůležitějším svědectvím předřímských Kantabrijských národů a jedním z nejreprezentativnějších znaků dnešní Kantábrie a v Kantábrii se nadále používaly během středověku a dokonce i v době baroka, podobně jako např. staré, ale částečně ztratily svůj diskoidní tvar a centrální sluneční motivy byly nahrazeny kříži.1 Středověké a novověké diskoidní stély byly typické i pro jiné oblasti severu poloostrova, četné exempláře nalezly kromě Kantábrie i v r. Baskicko a několik v Navarře.